Krátký film pro každého křesťana.
     Odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=2G1uhH-AML4
 

     Článek na Res Claritatis seznamuje s výsledkem hlasování o problematickém návrhu proti výhradě svědomí při realizování potratu, které, díky Bohu, dopadlo dobře i podle zdravého rozumu. Zasedání Rady Evropy rezoluci v původním znění zamítlo.
     Pro nás v ČR k zamyšlení je jistě zajímavý poslední odstavec, který ukazuje, jak hlasovali přítomní delegáti z ČR:


     Je to docela výmluvná vizitka o tom, koho jsme volili, aby mluvil za nás a naším jménem ... »»»

     Petice za obnovení legislativní ochrany lidského života od početí.

     Máme možnost podpořit petici ve prospěch ochrany života, kterou najdete na www.stopgenocide.cz. Její znění:

     Vážený pane prezidente,
     od roku 1957, kdy byl legalizován umělý potrat, bylo v českých zemích tímto drastickým způsobem usmrceno přes tři miliońy dětí před narozením. Denně je takto u nás zabíjeno přes sedmdesát dětí. Proto vás žádáme, abyste inicioval změnu ústavy tak, aby život každého člověka byl u nás ústavou chráněn od početí do přirozené smrti.
     Navrhujeme změnu Listiny základních práv a svobod, aby čl. 6 odst. 1 zněl:

»»»

     Klášter Matky Boží v Novém Dvoře:

     Kniha se svědectvími ze života řeholníka, patrona české země, mimořádně aktuálního světce svatého Prokopa, je ke stažení na stránkách farnosti Sázava Černé Budy.
     Svatý Prokop se narodil koncem 10. století a žil jako poustevník v Posázaví. Jeho život pozemský i věčný provázejí četné zázraky a o jeho víře a duchovním boji svědčí vítězství nad zlými duchy. Založil Sázavský klášter, který se stal ve své době centrem slovanské teologie, vzdělání i umění.
     Inspirací může být pro nás sv. Prokop dnes, když nás trápí nedostatek víry a protináboženské zaměření ve společnosti. Svým postojem při setkání v lese dokázal přivést k víře knížete Oldřicha, dříve silného a bezohledného panovníka, který v mocenských bojích neváhá vraždit své protivníky, a přivést jej k pokání. Kníže Oldřich stál potom i za založením Sázavského kláštera.
     V naší společnosti jsme svědky vlivu různých esoterických a magických směrů, pověr, zaujetí pohanskými či orientálními náboženstvími. Také za Prokopových časů pohanští Čechové vyznávali různé bůžky a v jejich životě měli místo běsové. Svatý Prokop se však pouštěl do boje proti pověrám a bůžkům, ničil je a vyhnal. Proto se mnozí obraceli a obracejí na sv. Prokopa jako na vítěze a pomocníka v boji proti zlým duchům a ďábelským nástrahám. Když se sv. Prokop usadil v sázavské svatoprokopské jeskyni, obývalo ji tisíc běsů, ale světec proti nim bojoval bděním, modlitbami, posty a živou vírou ve sjednocení s Kristem, až je křížem vyhnal. Spoutal ďábla řetězem, zapřáhl jej do pluhu, pobízel křížem a vyoral s ním na břehu řeky brázdu.
     Sv. Prokop je tedy také mimořádným exorcistou. Mnoho lidí v současné době je svázáno duchovními pouty, zotročeno a potřebují především duchovní pomoc, aby byli osvobozeni a zakusili pravou svobodu Božích dětí. Svatý Prokop může vyprosit osvobozující Boží milost, je to pomocník, který získal silnou osobní zkušenost v duchovním boji.

     Navštivte stránky Svatého otce na adrese http://www.pope2you.net/

     Pouť za tajemstvím ustavičné modlitby. Kniha, která přivádí k vnitřní modlitbě, seznamuje s praxí "Ježíšovy modlitby", se kterou se setkáváme ve spiritualitě východního křesťanství. K ustavičné modlitbě vyzývá sv. Pavel v 1. listu Soluňanům:


     Kniha anonymního ruského autora ukazuje cestu k hlubokému vztahu s Bohem a povzbuzuje nás v hledání této cesty. Poprvé vyšla v roce 1881. Vedle vlastní četby je možné si také poslechnout nahrávku čtení na pokračování v audioarchívu rádia Proglas.

     V posledních dnech jsme svědky většího zájmu o některé kroky Svatého otce. Za velký problém bylo označováno zrušení exkomunikace 4 biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem, zakladatelem Kněžského bratrstva sv. Pia X., komplikované zveřejněním názorů jednoho z dotčených biskupů Richarda Nelsona Williamsona, který popírá existenci holocaustu. Svatý otec byl obviňován "z odmítnutí křesťansko - židovského smíření a zrušení toho, co Koncil prohlásil v této věci za cestu Církve". V článku "Důsledky zrušení exkomunikace" celou záležitost vysvětluje Miloslav kardinál Vlk, za Svatého otce se v této době postavila celá řada věřících v petici Ano! pro Benedikta. Menší pozornost je nyní již věnována dopisu Svatého otce všem biskupům, ve kterém papež Benedikt XVI. vyjadřuje svůj postoj v celé věci a zrušení exkomunikace označuje za gesto milosrdenství - tento dopis byl biskupy vřele přijat. Také krize mezi Vatikánem a Izraelem skončila.

     Papež Benedikt XVI. se dostal do titulků četných novin v souvislosti se svou cestou do Afriky nyní i kvůli prohlášení o tom, že kondomy nejsou řešením nemoci AIDS a sklízí za něj tvrdou kritiku. Kritika je především hodně slyšet a spoléhá na populismus, nevěnuje už ale pozornost faktům, která slova Benedikta XVI. podporují: Distribuce kondomů neovlivnila počet HIV nakažených, Vliv církevní nauky na šíření AIDS, Kondomy proti AIDS nepomáhají ... Papež apeluje na konkrétní pomoc trpícím a nemocným a také na vnitřní proměnu člověka v souvislosti se vztahem k vlastnímu tělu a sexualitě. Odkazuje na tradiční církevní učení o předmanželské zdrženlivosti a manželské věrnosti jako na prokazatelně jediný jistý způsob prevence šíření viru HIV a nemoci AIDS.

     Papež zůstává pro celý svět velkou morální autoritou, pro církev je důstojnou hlavou a vnímavým učitelem. Bouřlivé reakce na jeho jednání jenom potvrzují, jaká pozornost mu je na všech stranách věnována. Velká kritika je přitom také potvrzením slov Písma:


     Přál bych si, aby lidé dopřáli sluchu papeži Benediktovi XVI. Kéž by s jeho slovy k jejich srdci dolehla aktuálnost a naléhavost celého evangelia.
      »»»

     Tak se nám jedna velmoc pouští naplno a oficiálně do pokusů na lidech, nevadí, že je u toho musí zabíjet. Argumentují vědeckými pokusy, zdravím - ale vážně stojí zdraví za to, abychom kvůli tomu museli zabíjet? Fakt si Amerika myslí, že je taková autorita, aby mohla rozhodovat o životě a smrti? To už jsme tu kolikrát měli, že.
     Americký přístup k usmrcování embryí nechápu. Na jednu stranu vystupují Američané jako lidumilové, na druhou stranu se alibisticky obhajují: B. Obama si myslí, že život nezačíná početím, ale přitom neví, kdy život začíná a dokonce vytváří za tím účelem nový pojem "potenciální život" (co to asi tak biologicky znamená? Tak trochu život ano a tak trochu ne? Může být člověk tak trochu živý a tak trochu mrtvý? Ne, je to nesmysl. Kdyby šlo o vtip, můžeme se tomu usmát. Jenže tady jde o život...).
     A jak reaguje B. Obama na skutečnost, že něco neví? Když zodpovědný člověk neví, jestli nějakým postupem může zabít člověka, tak ten postup přece nedělá, dokud si není jistý, že nezabije! Když se nechci zastřelit a nejsem si jistý, že pistole není nabitá, tak přece hlaveň do pusy nestrkám a nemačkám ani její spoušť. B. Obama se rozhodl pro zabíjení. Chápu, že je ovlivněný silnou populistickou lobby a má obavy, aby Amerika náhodou ve výzkumu kmenových buněk nezůstala pozadu. Jsou to pro něj ale dostatečné argumenty pro zabíjení lidí? "Myji si ruce" ... "Já nejsem vinen krví toho člověka; to je vaše věc." (srv. Mt 27,24) - u koho jsem ten postoj jenom viděl? Jestli B. Obama touží po pokroku, měl by chápat, že přes mrtvoly nevinných cesta nikdy nevede.
     Toto jsou tedy ty změny, po kterých Amerika volala a které přitáhly tolik lidí? My bychom nad tím mohli mávnout rukou, nás se to netýká, Amerika je daleko. Jenže svět už je maličký a v dnešní době se tyhle změny začnou brzo dotýkat i nás.
     Vybavuje se mi v této souvislosti snad jen úryvek z Genesis, 4,10:


     Jak příspěvek teď ukončit? Snad jen prosbou: God Save America ... and The Other World...

»»»